Doufám, že si obnovím svůj kousek přírody, říká rostlinný ekolog Milan Chytrý

Milan Chytrý vyučuje na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity déle než třicet let. Jeho pedagogickou práci ocenil 4. listopadu 2025 ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek udělením ceny za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole. V roce 2025 byl Chytrý také zvolen členem Academia Europaea, prestižní vědecké společnosti, která podporuje mezinárodní excelenci ve vědě a vzdělávání. V rozhovoru mimo jiné popisuje svůj přístup k výuce, výzkum rostlinné diverzity i současné změny české a evropské přírody.

PRÁCE V TERÉNU JE PRO VŠECHNY RADOST

Od roku 1996 vedete zahraniční botanické exkurze, od roku 2020 Geobotanický projekt – jeden z volitelných předmětů. Co je jeho hlavním přínosem pro studenty?

Cílem je, aby studenti na příkladu konkrétního projektu prošli celým procesem týmového vědeckého výzkumu v našem oboru – od rešerše literatury k tématu a plánování terénních prací přes sběr botanicko-ekologických dat v terénu, zpracování nasbíraných materiálů a statistickou analýzu dat až po psaní vědeckého článku a jeho publikaci. Kurz je nepovinný, protože chci, aby se do něj hlásili jen studenti, kteří v tom vidí smysl. Říkám jim, že tuto výuku pořádáme s kolegy vyučujícími proto, že nás výzkum baví, věnujeme mu i spoustu volného času, a totéž očekáváme od studentů, kteří se do Geobotanického projektu zapojí.

Při analýze nasbíraných dat diskutujeme o nejvhodnějších postupech. Když student navrhne lepší řešení, než které jsem zvažoval já, použijeme jeho návrh. Nezáleží na tom, kdo s nápadem přišel. Každý nápad se počítá a měli bychom vybrat ten nejlepší, aby i výsledná publikace byla co nejkvalitnější. Článek, který pak publikujeme v mezinárodní vědecké literatuře, je pro studenty magisterského studia často jejich první odbornou publikací.

Kolik článků z Geobotanického projektu vzešlo?

Zatím jsme publikovali dva, třetí je v recenzním řízení a čtvrtý připravujeme. Začali jsme v roce 2020 projektem zaměřeným na vegetaci a flóru jihomoravských slanisek, tedy míst se zasolenou půdou. Byl to covidový rok, kdy výuka probíhala pouze online, studenti byli izolovaní, my učitelé také, a proto jsme si velmi užili společnou terénní práci. Tu jsme přesunuli doprostřed prázdnin, kdy bylo riziko nákazy malé. Získané materiály jsme zpracovávali v podzimním semestru opět v izolaci, ale postup prací jsme koordinovali na pravidelných online schůzkách. Rozsáhlý souhrnný článek o slaniskách jsme publikovali v roce 2022.

O rok později jsme zkoumali změny vegetace v Hrubém Jeseníku. Za článek shrnující výsledky tohoto výzkumu získala skupina našich studentů cenu děkana Přírodovědecké fakulty MU. Bylo to naprosto zasloužené, protože této práci věnovali mnoho času a úsilí nad rámec studijních povinností.

Pracovali jste třeba i v zahraničí?

Po covidu jsme začali pracovat na Balkáně, v Černé Hoře. Tato země je botanicky velmi málo prozkoumaná, zejména proto, že místních odborníků je tam velmi málo. Poslední úplný soupis rostlinných druhů Černé Hory publikoval český botanik Josef Rohlena v letech 1941–1942. Přitom botanická diverzita této země je obrovská a stále se zde objevují nové druhy.

Jak pro studenty, tak pro nás vyučující to byla exotika. Spoustu věcí jsme se museli naučit, protože tam roste mnoho rostlinných druhů, které se u nás nevyskytují. Postupně ale zkušenosti přibývaly. Na Balkáně jsme byli už čtyřikrát s postupně obměňovanou skupinou studentů, naposledy i mimo původní záměr Geobotanického projektu.

Co může být pro studenty na takových výzkumech nejtěžší?

Práce v terénu je většinou pro všechny radost, i když na Balkáně to někdy bylo docela náročné. Teploty v červenci po několik dní dosahovaly téměř čtyřiceti stupňů. Chodit do kopců a intenzivně pracovat v tomto počasí několik dní v kuse nám dalo docela zabrat.

Hodně času zabere také určování rostlin. Z terénu jsme vždy přivezli mnoho herbářových dokladů a museli pracovat s určovací literaturou. Ta je na Balkáně nekompletní a bývá psána místními jazyky, takže je potřeba i překládat.

DOUFÁM, ŽE SI OBNOVÍM SVŮJ KOUSEK PŘÍRODY

Mimo jiné jste dlouholetým tajemníkem pracovní skupiny European Vegetation Survey. Jakou roli hraje při výzkumu mezinárodní spolupráce?

Velmi významnou. Mezinárodní pracovní skupina European Vegetation Survey sdružuje vegetační ekology, kteří se zabývají diverzitou rostlinných společenstev a biotopů v Evropě. S ostatními badateli vytváříme evropskou databázi údajů o vegetaci, kterou nazýváme EVA – European Vegetation Archive. Tuto databázi koordinujeme v naší pracovní skupině Výzkum vegetace na Ústavu botaniky a zoologie. Založili jsme ji v roce 2012. V současnosti obsahuje přes dva miliony záznamů. Každý záznam je soupis všech rostlinných druhů na ploše o velikosti několika metrů čtverečních se základními údaji o prostředí na zkoumaném místě.

Podobná data takového rozsahu nikdy předtím neexistovala ani v Evropě, ani nikde jinde na světě. Právě proto si nás Evropská agentura pro životní prostředí vybrala, abychom pro ni zpracovali revizi systému klasifikace evropských biotopů EUNIS. To byla velmi důležitá práce, protože biotopy jsou základem evropské ochrany přírody. Podle jejich výskytu se vymezují chráněná území soustavy Natura 2000 a hodnotí se změny evropské přírody v čase.

Na začátku klasifikace EUNIS obsahovala pouze seznam biotopů, ale chyběly k nim další údaje. Pomocí našich databází jsme tyto biotopy postupně charakterizovali z hlediska druhového složení a rozšíření. Pokud jsme v původně navržené klasifikaci zjistili nesrovnalosti, navrhli jsme alternativní řešení. Trvalo to několik let, ale teď už je vše hotové. Bez mezinárodní spolupráce by to nebylo možné. A protože jsme touto a dalšími analýzami mezinárodně zviditelnili význam vegetačních databází pro výzkum i praktické aplikace, často k nám jezdí zahraniční studenti nebo postdoktorandi na stáže.

Právě zahraničním studentům a postdoktorandům se také věnujete.

Ano, každý semestr máme v naší pracovní skupině několik hostujících zahraničních studentů všech stupňů, od bakalářského po doktorský, a také postdoktorandů. Přijíždění k nám, aby se naučili pracovat s vegetačními daty, a někteří přímo využívají data z Evropského vegetačního archivu. Vysvětlíme jim, jak jsou data strukturovaná a co zahrnují, oni s nimi pracují a staví na nich své projekty. Pomáháme jim také definovat koncepci jejich výzkumu, aby co nejlépe přispěl k řešení aktuálních odborných otázek.

Mezi dnešními mladými ekology je mnoho lidí, kteří skvěle ovládají moderní metody analýzy dat. Jsou schopni zpracovat obrovské soubory dat a provádět úžasné analýzy, o kterých se mi před dvaceti lety ani nesnilo. Problém je, že existující data pocházejí z různých zdrojů a jejich kvalita se zdroj od zdroje může lišit. Někdy jsou mezi sousedními zeměmi rozdíly v datech způsobené mírně odlišnými metodikami terénních prací, která se v těchto zemích tradičně používají. Pokud vaše analýza zjistí mezi těmito zeměmi rozdíl a nevíte o metodických odlišnostech, mohli byste tento rozdíl interpretovat jako skutečný rozdíl v diverzitě flóry. Díky naší dlouhodobé práci s těmito daty známe potenciální úskalí jejich používání. Kdo tato data dobře nezná, může snadno výsledky analýz interpretovat chybně. Proto s datovými analytiky úzce spolupracujeme a věnujeme značné úsilí tomu, abychom ve výsledcích analýz odlišili zkreslení daná rozdílnými metodikami od skutečných rozdílů v diverzitě flóry a vegetace.

Dlouho jsme pracovali na klasifikaci a charakteristice českých a evropských biotopů a typů vegetace. Biotopy a jejich biodiverzita se však v čase mění, převážně vlivem lidské činnosti a člověkem způsobených globálních změn prostředí. Proto dnes zaměřujeme náš výzkum na hodnocení těchto změn. V naší pracovní skupině jsme k tomu nedávno založili další databázi s názvem ReSurveyEurope. V ní shromažďujeme data o změnách floristického složení vegetace na konkrétních lokalitách. Využíváme také historické záznamy v našich databázích: navštívíme místo, kde bylo floristické složení vegetace zaznamenáno před několika lety nebo desetiletími, a provedeme záznam stejnou metodou. Díky tomu vidíme, co se změnilo. A to je to, co zajímá ochranáře: trendy změn. Aby mohli negativní trendy mírnit, musí vědět, zda, kde a jak rychle změny probíhají a jaké faktory je způsobují.

V současnosti máme mezinárodní projekt s partnery z Německa, Rakouska, Itálie, Španělska a Finska, ve kterém analyzujeme změny biotopů a vegetace v evropském měřítku pomocí databáze ReSurveyEurope. Je to skvělý tým předních evropských expertů na biodiverzitu vegetace a biotopů a hodnocení jejich změn. Stejně jako jsme před pár lety připravili základní syntetické studie o diverzitě evropské vegetace a biotopů, nyní připravujeme podobně zásadní studie jejich změn v čase.

Řídíte i projekt o evropských ohniskách lokální diverzity rostlinných společenstev. Co je cílem projektu?

Už delší dobu mě fascinují druhově extrémně bohatá rostlinná společenstva. Například na některých loukách Bílých Karpat může botanik zaznamenat více než 100 druhů rostlin na ploše o velikosti 16 m². Tato data jsme před patnácti lety poskytli mezinárodnímu týmu rostlinných ekologů, kteří na základě celosvětového srovnání zjistili, že jde o největší dosud zaznamenané počty druhů na takto velkých plochách. Zajímá mě, čím to je, že se na některých místech přirozeně vyskytuje tolik druhů pohromadě. V současném projektu navíc zkoumáme, zda se srovnatelná diverzita nevyskytuje i jinde v Evropě mimo karpatskou oblast.

Během výzkumu v rámci Geobotanického projektu v Černé Hoře jsme zjistili, že i tam je v některých oblastech obrovská diverzita rostlinných druhů na malých plochách. Letos jsme tyto oblasti prozkoumali podrobněji v mezinárodním týmu profesionálních botaniků a absolventů Geobotanického projektu, kteří mezitím postoupili do doktorského studijního programu. Zajímalo nás, jak na takových lokalitách zemědělci hospodaří, jak hospodařili v minulosti a zda způsob a intenzita hospodaření ovlivňují druhovou diverzitu rostlin.

Jaké skutečnosti mohou diverzitu rostlin ovlivnit?

Takových faktorů je několik. Na prvním místě jsou klima a půda. Je-li klima příliš chladné nebo příliš suché, diverzita rostlin bývá nižší. Také kyselost půdy, tedy nízké pH půdního roztoku, obvykle snižuje počet rostlin, které se na takové půdě mohou vyskytovat. Málo druhů se vyskytuje i na místech přehnojených dusíkem nebo fosforem.

Dalším faktorem je struktura krajiny a její historický vývoj. Krajiny s pestrou mozaikou lesů a luk nebo pastvin jsou zpravidla druhově bohaté, protože v různých biotopech přežívají různé druhy. Pokud se krajina z větší části zalesní nebo naopak odlesní, počet druhů klesá. Tyto faktory se projevují i historicky. Jestliže se v nedávné minulosti změnil krajinný pokryv, například když byla lesnatá krajina odlesněna, je počet druhů zpravidla menší.

Významným faktorem je zemědělské hospodaření. Tradiční málo intenzivní hospodaření zpravidla rostlinnou diverzitu zvyšuje. Pokud je však hospodaření příliš intenzivní, například v zemědělské krajině střední Evropy, diverzita rostlin není vysoká. Stejně tak diverzitu snižuje i opačný proces, tedy opouštění zemědělské půdy na místech, kde se hospodaření ekonomicky přestává vyplácet. Takové pozemky zarostou lesem nebo křovinami a zůstanou na nich jen ty rostlinné druhy, které snášejí zástin.

Krajin s málo intenzivním hospodařením však v Evropě rychle ubývá. Právě některé části Černé Hory patří k posledním místům, kde tradiční hospodářské systémy s lesní pastvou a letním vyháněním dobytka na horské pastviny ještě přežívají. Letos jsme spolupracovali se srbským etnologem, který v námi vybrané lokalitě zjišťoval od místních obyvatel informace o způsobu hospodaření, které bychom jinak nezískali.

Na změny biodiverzity jste upozorňoval i ve své přednášce po zvolení do Academia Europaea. Jakým způsobem se tyto změny projevují?

Ukazuje se, že v evropské vegetaci se šíří relativně malá skupina rostlinných druhů. Ty mají tendenci být stále hojnější na mnoha místech. Naopak mizí druhy, které vytvářejí rozdíly mezi jednotlivými biotopy. Příroda se tak postupně homogenizuje.

Hojně se usazují i dusíkaté látky z atmosférického spadu, které obohacují půdu o živiny. Kvůli tomu se šíří druhy, které jsou na živiny náročné a vyžadují je. Dokážou vytvořit velkou biomasu a zastíní jiné druhy, které kvůli tomu mizí.

Biotopy vlhkých míst kvůli globálnímu oteplování a většímu výparu vody postupně vysychají. Naopak biotopy, které dříve bývaly suché, vytvářejí větší biomasu, vegetace houstne a šíří se v ní druhy, které vyžadují zastínění a nejsou na suchá místa adaptovány. Tím také dochází k homogenizaci. Krajina v Evropě se bohužel z hlediska biologické diverzity nevyvíjí dobře.

Čím by se dal tento negativní vývoj zvrátit?

V přírodních rezervacích se provádí ochranářská péče, například seč nebo pastva travinných porostů. V nedávných studiích, které prováděli moji diplomanti a doktorandi, jsme srovnávali změny vegetace v jihomoravských přírodních rezervacích a mimo ně. Bohužel se ukázalo, že negativní trendy se projevují nejen v běžné krajině, ale i v přírodních rezervacích. Rozdíl je pouze v tom, že v rezervacích jsou změny pomalejší. To znamená, že ochranářská péče negativní trendy zpomaluje, ale nedokáže je úplně zvrátit.

Řešení je obtížné, protože změny způsobují z velké části globální faktory: spad dusíkatých látek, oteplování klimatu spojené s vysycháním půdy a další. To ale neznamená, že bychom ochranářskou péči neměli provádět. Samozřejmě pomáhá a v řadě případů stav zlepšila. To, co jsem zmiňoval, jsou průměrné trendy, ale existují příklady, kdy se stav skutečně zlepšil.

V poslední době je velká snaha vracet přírodní biotopy tam, kde v minulosti byly, ale zanikly vlivem lidské činnosti. V tomto duchu přijala nedávno Evropská unie nařízení o obnově přírody. Podle tohoto nařízení nestačí jen chránit poslední zbytky přírody, ale je důležité také obnovovat přírodní biotopy tam, kde dříve byly, ale zanikly.

Je nějaká možnost, jak můžeme k ochraně diverzity přispět i jako jednotlivci?

Jistě. Stačí například na vlastní zahradě omezit plochy, kde sečeme trávník nakrátko několikrát do roka, a vyčlenit místa, která sečeme jen jednou nebo dvakrát, kde necháme přirozeně rostoucí luční druhy vykvést a poskytnout potravu hmyzím opylovačům.

Mám takový svůj hobby projekt. Ve vesnici, kde máme chalupu, je obecní pozemek pod elektrickým vedením, který se musí pravidelně síct. Rostlinná diverzita zdejšího trávníku je malá, protože vznikl na bývalé orné půdě.

U sousedních vesnic jsou chráněná území s druhově bohatými stepními porosty, které je třeba v rámci ochranářské péče každý rok pokosit, aby nezarostly vysokou trávou nebo křovinami. Vzniká při tom seno, o které ale většinou nikdo nemá zájem, a proto se často pálí. Se senem se spálí i spousta semen vzácných druhů rostlin.

Domluvil jsem se tedy se starostou, zda bychom se mohli pokusit zvýšit druhovou pestrost tohoto trávníku tím, že v něm rozptýlíme seno z blízkých rezervací. Obec připravila pozemek pro výsev a kolegové z České společnosti ornitologické, kteří pečují o přírodní rezervace v okolí, mi dali posečenou rostlinnou hmotu. Tak se do trávníku dostala semena rostlin místního původu, které do této krajiny patří. Teď uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že se mi podaří obnovit si svůj kousek přírody.

Kdyby takovou jednoduchou věc, která nevyžaduje skoro žádné finančními náklady, dělalo ve svém okolí více lidí, byla by to snadná cesta k postupnému návratu přírody do krajiny.

Autorka rozhovoru: Adéla Lerchová