Botanická zahrada přechází na biologickou ochranu rostlin

Nový krok v ochraně rostlin

V březnu 2026 jsme ve sklenících přistoupili k zásadní změně v ochraně rostlin a poprvé jsme zavedli biologickou ochranu proti červcům. Konkrétně jsme nasadili dravé slunéčko, které patří mezi přirozené nepřátele těchto škůdců a dokáže jejich populaci účinně regulovat.

Škůdci ve sklenících a možnosti jejich regulace

Ve skleníkových kulturách se běžně setkáváme s celou řadou škůdců, mezi které patří především červci, svilušky, molice, puklice, třásněnky, háďátka nebo mšice. Tradičním způsobem jejich regulace jsou chemické postřiky, souhrnně označované jako pesticidy. Ty lze rozdělit na přípravky dotykové, které působí pouze při přímém zásahu škůdce, a systémové, které jsou přijímány rostlinou a působí následně při jejím sání. Spektrum účinných látek je však dnes omezené a jejich používání podléhá přísné legislativě i kontrole z hlediska dopadů na životní prostředí a zdraví člověka.

Dlouhodobým problémem chemické ochrany je navíc vznik rezistence škůdců vůči používaným látkám. V našem případě došlo k výraznému přemnožení červců, kteří již na běžně používané přípravky prakticky nereagovali. Chemická ochrana tak přestala být účinným nástrojem a bylo nutné hledat jiné řešení.

Dravé slunéčko jako přirozený spojenec

Dravá slunéčka představují přirozený a cílený způsob regulace tohoto škůdce. Červce aktivně vyhledávají a požírají jak larvy, tak dospělci. Z hlediska účinnosti jsou klíčové zejména larvy, které jsou velmi žravé a často bývají maskované bělavým voskovým povlakem, čímž připomínají samotné červce. Samice dravého slunéčka kladou svá vajíčka přímo do snůšky vajíček červců tak, aby larvy měly potravu v dosahu. Larva slunéčka prochází 3 instary a po tu dobu zkonzumuje více než 250 červců, nepohrdne ani mšicemi. Po té se zakuklí a dospělci se líhnou za 7 – 10 dní, žijí až 2 měsíce. V ideálním případě se ve skleníku vytvoří stabilní populace slunéček, která se bude dále rozmnožovat a zajistí dlouhodobou kontrolu škůdce bez nutnosti opakovaných zásahů. Aktivita těchto predátorů je však podmíněna prostředím, zejména teplotou, která by neměla dlouhodobě klesat pod přibližně 16 °C. V chladnějších sklenících proto nelze vyloučit nutnost jejich opětovného nasazení v dalších sezónách.

Co se změní po omezení chemie

Je zároveň potřeba zdůraznit, že dosud používaná chemická ochrana nepůsobila pouze proti červcům, ale zároveň potlačovala i výskyt dalších škůdců. Pravidelné postřiky tak udržovaly na nízké úrovni také svilušky, třásněnky, molice nebo mšice. Po jejich vysazení z ochranného systému se proto může stát, že se tyto skupiny škůdců začnou postupně přemnožovat. V takovém případě bude nutné reagovat cíleně a rozšířit biologickou ochranu o další specializované predátory, například dravé roztoče nebo parazitické vosičky, a postupně tak budovat komplexní systém ochrany rostlin.

Výhody i limity biologické ochrany

Biologická ochrana má své nesporné výhody, především z hlediska ekologické šetrnosti a dlouhodobé udržitelnosti. Na rozdíl od chemických přípravků nezatěžuje prostředí toxickými látkami a umožňuje využít přirozené vztahy mezi organismy. Zároveň však klade vyšší nároky na znalosti, pravidelný monitoring a citlivé řízení podmínek prostředí. Predátoři jsou živé organismy, jejichž aktivita může být výrazně ovlivněna změnami teploty či vlhkosti, a jejich nasazení je často finančně náročnější, zejména pokud je nutné opakované doplňování populací.

Dlouhodobý proces

Přechod na biologickou ochranu proto nelze chápat jako jednorázové řešení, ale jako dlouhodobý proces, jehož cílem je postupné nastavení rovnováhy mezi rostlinami, škůdci a jejich přirozenými nepřáteli. Právě tento směr dnes představuje moderní a odpovědný přístup k pěstování rostlin ve skleníkových podmínkách.

Foto: Hana Ondrušková