Před začátkem semestru jsem se obával programování, naštěstí se s tím na Bioinformatice počítá, říká student prvního ročníku

Máš za sebou první semestr. Co ti studium bioinformatiky zatím dalo?

Zatím mi dalo hlavně základy programování. Na to, že jsem v srpnu nic neuměl, si myslím, že jsem udělal celkem velký pokrok, a věřím, že to tak půjde i nadále.

Proč ses rozhodl právě pro studium bioinformatiky?

V maturitním ročníku jsem si nebyl zcela jistý, co chci jít studovat. Odjakživa mě bavily přírodovědné předměty a zároveň mě vždy lákala práce ve výzkumu. První přihlášku jsem proto podával na obor Biochemie na Přírodovědecké fakultě. Ve škole jsme pak v rámci biologie měli přednášku bývalé studentky a naší vyučující, která nám přednášela o bioinformatice, a mě to velmi zaujalo. O pár dní později jsem zahlédnul letáček s propagací nového oboru na Fakultě informatiky – Bioinformatika, takže má další přihláška byla jasná.

Bioinformatika propojuje informatický a přírodovědný svět. Který z nich je ti bližší? A změnilo se to nějak během prvního semestru?

Jsem rozhodně více nakloněn přírodovědné stránce bioinformatiky. Před začátkem semestru jsem se obával programování, protože jsem neuměl vůbec nic. Ale naštěstí se s tím na oboru Bioinformatiky počítá a informatické předměty jsou sestaveny tak, aby je zvládl i takový začátečník, jako jsem já.

Které předměty tě v prvním semestru bavily nejvíc? Probíhala výuka podle tvých očekávání, nebo tě něco překvapilo?

Nejvíce mě bavil seminář z biochemie. Vedli ho dva mladí vyučující a byl velmi zábavný. Probíraly se zde základy biochemie a hodiny byly dost interaktivní – snažili se nás zapojit různými pohybovými a vědomostními aktivitami na zopakování a procvičení látky. Ostatní předměty byly také informativní a člověk s nulovými informatickými zkušenostmi, jako já, si z nich často něco odnesl. Jen matematika mě překvapila. Ta byla mnohem náročnější, než jsem očekával. 

Bioinformatika není masový obor se stovkami studentů, jak mezi sebou vycházíte? A jaký máš dojem z vyučujících?

Se všemi spolužáky se určitě neznám. Na rozdíl od střední teď člověk se svojí třídou netráví osm hodin denně a není s nimi zavřený v jedné místnosti. Přednášky jsou nepovinné, takže tam nikdy všichni spolužáci nejsou, protože někteří musí například do práce. Cvičení jsme si vybírali hned na začátku semestru, a to jsme se většinou vůbec neznali, takže si to každý zvolil podle svých preferencí. Ale jinak jako kolektiv spolu vycházíme skvěle, pomáháme si a občas i zajdeme do hospody. Vyučující byli velmi dobří. Samozřejmě jde o velmi subjektivní záležitost, tudíž není možné, aby si rozuměl každý s každým, ale za mě byli téměř všichni vstřícní a snažili se nám studium co nejvíce usnadnit.

A co zkoušky? Jak bys popsal tvé první zkouškové období?

Zkouškové patří mezi to nejnáročnější období. To vám řekne asi každý. Ale osobně si myslím, že až na jeden nebo dva předměty byly zkoušky na bioinformatice relativně jednoduché a člověk se nemusel učit desítky hodin, jako tomu bývá na jiných přírodovědných oborech. 

Komu bys studium bioinformatiky doporučil?

Bioinformatiku bych doporučil lidem, které lákají přírodní vědy, hlavně biologie a genetika, a zároveň by chtěli trochu programovat. Do druhého semestru si vybíráme, zda budeme více programovat nebo se ponoříme do světa přírodních věd, takže místo tu je pro oba světy. 

Moc díky za rozhovor a ať se daří nejen ve studiu!

Foto: archiv Štěpána Kubíčka